Seriál o studiu v zahraničí II. - jaké jsou možnosti?

V předchozím díle tohoto miniseriálu jsem vyjmenovala několik důvodů, proč se do zahraničí za účelem studia vydat. Teď bych ráda přešla k možnostem, které jako studenti (a v některých případech i jako nestudenti) máme. Je jich samozřejmě nespočet a nejspíš by tento článek byl pořádně dlouhý, kdybych měla vyhledat a popsat úplně všechny. Pak taky, logicky, nemám se všemi organizacemi a programy zkušenost. Vybrala jsem proto jen ty, které jsem buď absolvovala sama, nebo znám někoho, kdo to absolvoval a poreferoval mi jeho vlastní zkušenosti. 

Dejme se tedy do toho!

Pár tipů jak se připravit na pohovor

Pokud se nerozhodnete pracovat na vlastní noze, tedy jako podnikatel, pracovní pohovor vás nejspíš nemine. Samozřejmě se jednotlivé pohovory liší podle toho, o jakou pozici se ucházíte, nicméně nikdo vás s největší pravděpodobností nepřijme, když vás alespoň jednou osobně neuvidí.

Nejsem sice odborník (i když bych ráda byla), nicméně něco mám už za sebou a hlavně jsem toho neskutečně mnoho načetla. To mě taky navedlo k tomu, abych se pustila do tohoto článku, jehož cílem je poskytnout tipy, jak se na takový pohovor připravit a nezešílet z toho (já u toho prvního neměla k šílenství daleko). 

Tak pojďme na to! 

Jak založit akvárium a nezbláznit se

Název pro tento článek je zvolen záměrně a poměrně přesně vystihuje mé vlastní začátky. Dneska jen vzdychám a kroutím hlavou nad tím, co všechno jsem na začátku dělala špatně – a jak dlouho jsem to dělala špatně! Až bych se možná měla stydět. Nicméně, rozhodla jsem se i přesto pustit do tohoto článku, protože věřím, že díky tomu můžu pomoci někomu dalšímu. 

Domácí mazlíčci na zabití (ale stejně je milujeme)

Domácí mazlíčci, to je skutečně kapitola sama o sobě. Někdy bychom je nejradši zabili za to, že něco vypaskudí a jindy bychom je u-pusinkovali k smrti. Alespoň tak nějak vypadá vztah s mou kočkou.

Abych ji na úvod trošku představila. Je to Britská modrá krátkosrstá kočka a jmenuje se Bella. Pořídili jsme si ji, když jsem byla ještě na střední a dneska má krásných sedm let. Už je to teda dáma ve věku (i když o tom někdy silně pochybuji). Původní záměr ani nebyl, že kočka bude přímo moje. Pořídila si ji sestra a mamka na ni jako za naši rodinu jen přispěla (sestra ještě tehdy bydlela u nás).

Co se však nestalo? Ze zdravotních důvodů jsem nechodila měsíc do školy, takže jsem s kočkou byla každý den, zatímco všichni ostatní byli v práci. Je tedy pochopitelné, že se na mě navázala (a nebudu kecat, že já na ni taky), takže když se po roce ségra stěhovala, tak bez kočky, protože ta zůstala se mnou. A tak to s mou parťačkou vlastně začalo.

Metropole dálného východu - Seoul

A máme tady pokračování seriálu o metropolích dálného východu – tentokráte o Seoulu, hlavním městě Jižní Korey. Tam jsem taky strávila několik měsíců jako výměnný student na univerzitě a musím říct, že to stálo za to. Korea byl můj první výlet do Asie vůbec a vždycky na ni budu vzpomínat jen v tom nejlepším. 

Když jsem se tam naráz, po deseti hodinách cesty, octla, pořád jsem nemohla věřit tomu, že jsem tam. Když jsem byla v nějaké budově sama nebo v pokoji se svou německou spolubydlící, vůbec jsem si nepřišla, jakože jsem deset tisíc kilometrů daleko od svého domova. Pak jsem vyšla ven a všude, kam oko dohlédlo, viděla jedny černé vlasy vedle druhých. Jo, pak mi to už došlo, protože se to hemžilo lidmi, kteří se na pohled trošku podobali Vietnamcům, které máme v Česku. Rozdíl byl v tom, že tentokráte to nebylo jako doma, kde jsme my a mezi námi pár lidí z Asie, tentokráte jsem se řadila do této menšiny já. 

Ale pojďme na to od začátku.