A máme tady pokračování seriálu o metropolích dálného
východu – tentokráte o Seoulu, hlavním městě Jižní Korey. Tam jsem taky
strávila několik měsíců jako výměnný student na univerzitě a musím říct, že to
stálo za to. Korea byl můj první výlet do Asie vůbec a vždycky na ni budu
vzpomínat jen v tom nejlepším.
Když jsem se tam naráz, po deseti hodinách cesty, octla,
pořád jsem nemohla věřit tomu, že jsem tam. Když jsem byla v nějaké budově
sama nebo v pokoji se svou německou spolubydlící, vůbec jsem si nepřišla,
jakože jsem deset tisíc kilometrů daleko od svého domova. Pak jsem vyšla ven a
všude, kam oko dohlédlo, viděla jedny černé vlasy vedle druhých. Jo, pak mi to
už došlo, protože se to hemžilo lidmi, kteří se na pohled trošku podobali
Vietnamcům, které máme v Česku. Rozdíl byl v tom, že tentokráte to nebylo
jako doma, kde jsme my a mezi námi pár lidí z Asie, tentokráte jsem se
řadila do této menšiny já.
Ale pojďme na to od začátku.