Seriál o studiu v zahraničí - 10 důvodů, proč strávit semetr v zahraničí

V rámci tohoto seriálu se podíváme na zoubek studiu v zahraničí. 

Kdysi takové možnosti nebyly, dneska jsou. A stejně jich mnoho studentů nevyužívá. Neví o nich? Neví jak na to? Mají strach? To vědí jen oni sami. Nicméně doufám, že tento článek právě někomu, kdo váhá, zda se na zahraniční pobyt vydat nebo ne, pomůže v rozhodování. 

Jestli někdo četl stránku O Autorce, ví, že jsem studovala/studuji na Vysoké škole báňské v Ostravě. Konkrétně se jedná o program Ekonomika a management, specializace Management. Proč jsem začala studovat tohle – o tom třeba někdy jindy, podstatou tohoto článku představit několik hlavních důvodu, proč do toho praštit a odjet studovat do zahraničí.

Udělala jsem takovou malou research mezi studenty, kteří skrz Erasmus+ či jiný grant odjeli a ptala se jich, co jim celý ten pobyt přinesl. Hlavní poznatky jsem shrnula níže.

Zlepšíte si jazyk – ať si myslíte, že umíte anglicky sebelíp, nejsme rodilí mluvčí a pořád se bude v čem zlepšovat. Jestli si naopak myslíte, že vaše angličtina není dost dobrá – nemějte obavy, najdou se školy, kde to zas takový teror není, a sama jsem se setkala se studenty, kteří nebyli schopní odpovědět na otázku „Where are you from?“.

 

Pokud je váš strach opravdu velký, zabolí hodně si třeba koupit pár hodin se soukromým učitelem? Mně to pomohlo neskutečně a hodně mi to zvedlo sebevědomí. Navíc se stále zvyšujícím se množstvím lektorů angličtiny to už nevyjde tak draho, jako tomu bylo kdysi. 

Získáte nové zkušenosti a osamostatníte se. Myslíte si, že jste dost samostatní? Takový pobyt v cizí zemi na vlastní pěst vás může hodně vyvést z omylu. Život na vlastní pěst v neznámém prostředí není to jediné, co můžete zažít, získáte zkušenosti s jednáním s lidmi jiné kultury, naučíte se, jak to v dané zemi chodí, stanete se její součástí. Máte pak také příležitost to porovnat s Českou republikou (a třeba i zjistit, že se tu vlastně nemáme až tak špatně). 

Navážete nová přátelství. Máte kamarádů dost? Ale blbost, těch přece není nikdy dost! Díky pobytu v zahraničí získáte úplně jiné typy kamarádů, než na které jste zvyklí. Je libo typická kanadská snídaně s kamarádkou z Toronta? Nebo barbecue s Taiwanskými přáteli? Popřípadě „čimek“ – korejsky pivo + kuře s Korejci? Ti lidé vám mohou ukázat mnoho věcí, které byste třeba ani nikdy nepoznali. Což o to, že po ukončení studia/praxe máte známosti v různých zemích ba i světadílech, kam vás někdy někdo může pozvat. 

Užijete si skvělý semestr a budete mít o čem vyprávět. Tohle samozřejmě závisí na tom, jaký si ten semestr rozhodnete udělat. Je jen na vás, zda budete chodit po studentských akcích, účastnit se nejrůznějších programů, které zahraniční univerzita nabízí, budete se seznamovat s lidmi a zkrátka si to náležitě užívat. Co se studia týká – a že jsem byla studovat už třikrát na různých místech, takže to nejspíš můžu posoudit – nebude to až tak horké. Je to v angličtině, takže to může být trošku náročnější než studium v češtině, ale na všech třech univerzitách, kde jsem byla, byly nároky na výměnné studenty o dost nižší než na ostatní. Jestli je to dobře ze vzdělávacího hlediska, to už radši komentovat nebudu. Já narovinu přiznám, že se mi třeba v Polsku podařilo vyhnout docela obtížným předmětům, které bych v Česku jinak musela absolvovat. 

Poznáte nové země a nové kultury. Díky těm několika měsícům, co v zahraničí strávíte, dostanete se daleko hlouběji mezi samotnou kulturu a obyvatele dané země, než kdybyste tam jeli na pár týdnů. Doslova si zkusíte, jak už tu dříve nejspíš zaznělo, jaké je to v cizině žít. Díky tomu budete mít šanci i porovnat, jaký je život jinde a v Česku. 

Obohatíte své CV. Mnoho z nás na to během studia nemyslí, ale všechny aktivity navíc, které během školy děláme, pro nás budou v budoucnu užitečné. Sama jsem zažila, že mě na pracovním pohovoru už ani netestovali na angličtinu, protože viděli, že jsem byla na Erasmu. Taky tím budoucímu zaměstnavateli prokážete, že jste ochotni dělat něco navíc. Dali jste si tu práci zařídit všechno a absolvovat několika měsíční studium v zahraničí. Taky se u vás začne předpokládat, že se umíte s věcmi poprat, že jste samostatní a jen tak něčeho se nezaleknete. Takových vlastností a reakcí vás totiž právě studium v cizí zemi naučí.

Zocelíte se. A to teď beru ze své vlastní zkušenosti. Pokaždé, co se mi v životě dějí věci, které nejsou vůbec podle plánu, řeknu si, že jsem zažila horší. Je venku na zdechnutí a já se potím jak prasátko? Nic oproti Taiwanu – tam to bylo o dost horší. Nechutná mi nějaké jídlo?  V Koreji jsem za jídlo platila nehorázné sumy a taky mi nechutnalo. Čekám někde nějakou frontu nebo je plný autobus? Haha, nic oproti tomu, jaké to bylo v Seoulu o víkendu, to se hodilo zůstat možná tak doma.

Nerozumím něčemu? Na National Chengchi University měli informační stránky v čínštině bez možností překladu. To byla teprve španělská (čínská) vesnice pro mě, tady v Česku se aspoň domluvím. Inu, mohla bych pokračovat dál, ale myslím, že princip docela chápeme, ne? 

Zažijete skutečný studentský život. To platí především pro ty, co bydlí doma a do školy dojíždějí (jako třeba já).  Pro mě to bylo úplně jiné kafe, když jsem bydlela na bytě nebo na koleji ve velkém městě, mohla chodit posedět s kamarády, učila se v knihovně a večer chodila na studentské párty (v rámci mezí samozřejmě). Během studia v Česku jsem většinou po vyučování hned mizela na vlak, abych byla co nejdříve, na párty jsem se neměla jak dostat, protože v noci nic nejelo a taxi byl moc drahý a knihovna? Na vrácení byl biblibox můj nejlepší kamarád, protože jsem nebyla schopná tam ani pořádně dojít.  Zkrátka, mělo to něco do sebe. 

Můžete se podívat do ciziny a ještě k tomu dostanete peníze. Abych to upřesnila, to, že je to drahé, jsem slyšela od opravdu hodně lidí.  Nechtěli nikde vyrazit, že nemají dost peněz. Ohledně tohoto tématu bych mohla napsat rovnou samostatný článek s názvem: Kolik mě stály studia v zahraničí? Všechno jsem si totiž pečlivě kalkulovala před odjezdem, abych věděla, na kolik mě to cca vyjde, a pak i po příjezdu domů, abych věděla, jaká byla realita. Neuškodí však, když vám to tu tak trošku shrnu, což? 

Záleží na škole a na destinaci. Polsko mě osobně vyšlo finančně skvěle. Dostávala jsem finanční podporu od rodičů v úplně stejné výši jako během studia v Česku (2500 Kč). K tomu mi na účtu ještě před odjezdem naráz přistály peníze z grantu. Jistě, že počáteční investice tam nějaká byla – platila jsem depozit na ubytování a nějaké další věci, nicméně nic, co by mě finančně zruinovalo. Peníze, co jsem dostávala od rodičů i samotný grant mi krásně vyšel na ubytování, jídlo, nějaké učebnice a zkrátka na vše, co jsem k životu v Polsku potřebovala. 

Pak je tu Taiwan. Na to, že jsem se na začátku děsila, že platím dvacet tři tisíc za letenku (což se mi zdála bomba jak prase), jsem tam z grantu a opět stejně vysoké podpory rodičů, vyžila stejně dobře jako v Polsku (s rozdílem, že jsem byla přes půl zeměkoule daleko). Přestože je grant hlavně na životní a studijní náklady, které vám v zahraničí vznikají, mně tehdy zbylo tolik, že jsem je použila i na nějaké výlety (Tokio, Hong Kong, Singapur). No není to krása? 

Korea – to je trochu jiná kapitola. U té přiznám, že jsem musela hrábnout do svých skrytých rezerv. Korea obecně je hodně drahá země a problém tehdy byl v tom, že na univerzitu, kam jsem se hlásila, mě nevzali (hlásilo se tam více uchazečů, než kolik jich bylo ve smlouvě) a místo toho jsem byla nominovaná na školu, kterou jsem měla uvedenou jako druhou možnost. To mi trochu přesáhlo rozpočet, protože původní škola, kde jsem chtěla, měla pro zahraniční studenty ubytování zdarma.

Tam, kde jsem na konec jela, jsem ubytování zdarma neměla a to mi právě trochu přestřelilo rozpočet. 

Nicméně, je důležité, kam jedete. Jsou prostě destinace, kdy se s grantem dá vyžít celkem v pohodě a destinace, kde člověk musí mít našetřeno (od kamarádky vím, že i v Německu jí grant nevyšel). Pak záleží na náročnosti samotného člověka. Já si v Polsku vařila sama, což byla velká finanční pomoc. Na Taiwanu jsem neměla možnost si vařit, ale jídlo tam bylo docela levné. V Koreji jsem si taky vařit nemohla a jídlo bylo ještě k tomu drahé, což se i promítlo na celkových nákladech. 

Důležité je všechno propočítat a člověk pak není překvapený. Já měla předběžné náklady vykalkulované pokaždé, co jsem někde jela a jak jsem pak na závěr udělala nějaké vyhodnocení (porovnala jsem nástin se skutečnými náklady) ani se to od sebe nějak závratně nelišilo.

Poslední věc, co k finanční stránce dodám je to, že jakmile budete pracovat, nikdo vám podobné peníze nedá. Pokud budete na tak dobré pozici, že budete jezdit na business tripy, pak možná, ale většinou trvá několik řádků let, než se člověk na takovou pozici vypracuje. 

 

Abych celý tento článek uzavřela, je zde poslední důvod – budete mít krásné vzpomínky do konce života. Ať už něco investujete z vlastní kapsy či nikoli, pamatujte, že všechno investované (krom peněz i čas a třeba i nervy)se vyplatí, protože získáte takové zážitky a vzpomínky, které při dobrém zdraví budete vyprávět třeba i svým pravnoučatům.