Couchsurfing - skrytý poklad cestovatelů

Couchsurfing - někdo ho možná zná dobře, někdo vůbec. Sama jsem o něm neměla ani tušení a je to jen pár let zpátky, proto budu počítat s první variantou a tuto stránku vám představím.

Couchsurfing.com je stránka, která sdružuje cestovatele z celého světa. Funkcí má samozřejmě víc, ale jednou z těch základních je, že se tam registrují lidé, kteří nabízejí svůj gauč (couch), matraci a někteří dokonce samostatný pokoj, zadarmo cestovatelům. Ano, čtete dobře, skutečně zadarmo. 

Slušností určitě je přivést nějaký malý suvenýr (alespoň já to tak udělala), ale jeho cena je mnohonásobně nižší než ubytování. Můžete tak bydlet zadarmo po celém světě.

Kromě lidí, kteří nabízejí místo, kde můžete složit hlavu, je tam samozřejmě i ta druhá skupina - lidé, kteří ubytování hledají. Do té se řadím i já. Bydlím v malé vesničce na Moravě, takže nepředpokládám, že by někdo o ubytování v místě, kde je špatné dopravní spojení a jsou tam možná tak dvě jednoty Coop, stál. Další věc je, že bydlím s rodiči a u těch by ubytovávání cizích lidí asi neprošlo. Jsou sice hodně moderní, ale až tak asi úplně ne.

Byla jsem na Couchsurfingu zaregistrovaná asi rok, a přestože by příležitost byla, nikdy jsem ho nevyužila. Měla jsem strach, protože se mi zdálo divné spát u lidí na gauči nebo na zemi na matraci. Pořád jsem měla v hlavě blbé představy o tom, že by mi někdo mohl ublížit nebo mě třeba okrást.

Nicméně loni na jaře jsem se rozhodla do toho praštit. Chtěla jsem navštívit nějaká místa v Asii a potřebovala jsem na tom, co nejvíce ušetřit. Couchsurfing byl tedy jasná volba. Hodně jsem četla a pečlivě si svého hostitele vybírala.

Výhodou určitě je, když je uživatel verifikován - to znamená, že zaplatí stránce poplatek a skrz to, je opravdu prokazatelné, že je to skutečně on, a ne nějaký podvodník. To mi hodně přidalo na jistotě. Pak jsou ale určitě důležitá hodnocení. Ta bych možná postavila i nad samotnou verifikaci. Lidé, kteří u hostitele strávili noc, napíšou recenzi - jaký je, co se jim líbilo, co se jim nelíbilo. Z mé vlastní zkušenosti se na to dá spolehnout. 

Když jsem se i já rozhodla této stránky využít, hledala jsem svého hostitele asi tři týdny před tím, než jsem plánovala odjet. Někteří mě odmítali s tím, že je to příliš brzy, a že mi budou schopni ubytování potvrdit třeba až týden předem. To jsem riskovat nechtěla, protože obecně jsem člověk, který rád věci plánuje a mít rozjednanou takovou důležitou věc jako je ubytování, mě docela stresovalo. 

Někteří odmítli, jelikož jsem nebyla verifikovaná a neměla jsem ani žádná hodnocení - to celkem chápu a do dnes jsem vděčná za slečny, které se rozhodly mi dát šanci. 

 

 Pak se přece jen usmálo štěstí. Jedna slečna ze Seoulu a druhá z Tokia se mi ozvaly s pozitivní odpovědí a já si skrz coachsurfing u nich objednala několik nocí. V Seoulu jsem plánovala zůstat tři noci a v Tokiu dvě. V tak velkých a hlavně drahých metropolích je ubytování zadarmo opravdu velkou finanční pomocí. 

V Seoulu jsem se seznámila se Zhazirou. Pakistankou, která v Koreji studovala psychologii na Korea University. Žila v garsonce, kdy v jedné místnosti byl obývák s ložnicí a malý kuchyňský kout. Jediná místnost zvlášť byla koupelna se záchodem. 

Zní to, jakože je to malé - což jsem si i myslela, dokud jsem nepřijela do Tokia a neviděla, v čem bydlí druhá slečna. O tom ale později. 

Zhazira je skvělá holka a ještě pořád, i po tom roce, jsme spolu v kontaktu. Hodně udělalo, že jsme v podobném věku, nicméně krom toho, jsme zjistily i to, že máme spoustu společných zájmů. Neměla jsem možnost s ní strávit více času, než večery, kdy jsme se na bytě potkaly - já po celodenním chození po městě s kamarády a ona po škole či po práci. I tak na ni ale ráda vzpomínám a docela mě mrzí, že nebyla možnost ji poznat víc. 

Podmínky ke spaní sice nebyly nic moc - měla jsem velmi, velmi úzkou matraci, na které se spalo téměř jak na zemi a žádný polštář. Deka byla maličká, že jsem se pod ní musela choulit, aby mi buď nelezly nohy, anebo celá horní polovina těla. Ale - je to zadarmo, takže stěžování si určitě není na místě. 

Po korejském dobrodružství jsem se přesunula do Japonska. Na to jsem byla hodně zvědavá a mé poznatky si už brzy budete moci přečíst v připravovaném článku  Tokio - poklad historie či přelidněná metropole? Tam jsem poznala, co to znamená japonská garsonka. Ta se nacházela v klidné příměstské části Setagaya-Daita, která vypadala jak vystřižená z Anime a bydlela v ní Elena. Ruska, která se na škole učila japonsky, a teď v Japonsku i žije a pracuje. Shodou náhod u ní byl na pár dní i její přítel, se kterým se potkala skrz Couchsurfing, který je z Ameriky a má s ním už dva roky fungující vztah na dálku. 

Řeknu vám, bylo to něco. Jestli jsem si o ubytování v Koreji myslela, že je malé, tak o tom Tokijském můžu rovnou říct, že tam nebylo k hnutí. Když jste vlezli dovnitř, byla tam hned kuchyni v takové jakoby mini-chodbičce, ve které se nepostavili dva normálně vzrostlí lidé vedle sebe. Pak dveře do koupelny, ve které také nebylo k hnutí a naposledy ložnice, kde jakmile dali mou matraci na zem vedle jejich postele, tak člověk neměl kam šlápnout. Dovedete si tedy představit, jak malé to bylo? Žádný kuchyňský stůl, žádný psací stůl - vůbec tam na to nebyl prostor. Věci byly všude, protože nebylo dostatek místa na jejich uskladnění. Zkrátka - masakr. 

Opět však dodávám - bylo to zadarmo. A Elena s jejím přítelem Joshem byli moc milí. Josh se dokonce vydal se mnou do města a společně jsme prozkoumali památky. 

O tom Couchsurfing taky je. Nejen o ubytování zadarmo, ale o tom, že poznáte nové lidi. Ti vám můžou předat zkušenosti, anebo vás rovnou na nějaká místa vzít. Pro ně je také benefit, že se seznámí s někým novým a kdo ví, příště oni mohou být v roli cestovatele a u vás mohou najít přístřeší.

Zde má zkušenost. Měla jsem z toho strach a pořád si kladla otázky, jestli to nebude divné, a jestli ti lidé budou hodní, a jestli se nemůže něco špatného stát. Nicméně překonat to určitě stálo za to, nelituji a šla bych do toho znovu, protože krom toho, že jsem neskutečně ušetřila, tak jsem taky poznala skvělé lidí a nikdo nikdy neví, jestli se naše cesty ještě neprotnou. 

Kromě tedy ubytování, má Couchsurfing další funkce, které se dají využít. Jsou tam pořádány různé události, kterých se můžete zúčastnit. Sama jsem využila několik s názvem Walking tour. Lidé, co tyto akce pořádají, fungují na dobrovolných příspěvcích účastníků. Walking tour je akce, při které vás průvodci provedou vybranou destinací. Já se účastnila Taipei city walking tour, a pak také Walking tour ve Wroclavi. Oboje se mi líbilo a určitě doporučuji, pokud máte více času a chcete se opět seznámit s někým novým. Tour jsou vždy v angličtině a většinou se k nim váže nějaké určité téma, na základě kterého jsou voleny také navštívená místa.

Kromě Walking tour je pořádána další spousta akcí - setkání v hospůdkách, různé hry, language exchange a podobně. Dále tam sami uživatelé píšou, co by chtěli podniknout a vybízejí ostatní, jestli se nechtějí přidat. 

I když osobní zkušenost nemám, vím, že někteří lidé se spojují skrz Couchsurfing, když plánují různé cesty a nemají žádného parťáka. Byť jsou z odlišných zemí, mohou se pak v určité destinaci spojit a užít si místo společně. 

Určitě je to skvělá příležitost, jak získat nové přátele a zkušenosti. Můžete si díky tomu rozšířit obzory a skrz ubytování zdarma ušetřit na svých dobrodružných cestách.

Jestli stránku znáte a váháte, tak váhat přestaňte. Já do teď lituji, že jsem ji nevyužila dřív, aneb jak se říká - strach je sviňa.

Andrea