Metropole dálného východu - Taipei

Dlouho jsem přemýšlela, jestli se mám do cestovatelských článků vůbec pouštět, protože takových lidí, kteří píšou podobné věci, málo vskutku není. A ve většině případů jsou ti lidé zcestovalí daleko více než já. 

Možná jsem mnoho míst nenavštívila, ale naopak, měla jsem šanci na těch místech žít. Vidět místa jako turista je jedna věc, ale strávit na nich třeba pár měsíců, to je vcelku jiné kafe. Já strávila studiem na Taiwanu a to konkrétně v Taipei, čtyři měsíce. Podotknu, že to byly čtyři náročné měsíce, a že když jsem odjížděla, měla jsem na mysli, že by mě tam nikdo znovu nedostal už ani heverem. Když se však otáčím zpět, stýská se mi a vidím jen to dobré, co se na ostrově událo. 

Za tu dobu jsem měla šanci poznat město i lidi, našla jsem si oblíbená místa, chodila jsem na kávu do vybraných kaváren, nakupovala jsem na všemožných Night marketech a zkrátka... byla jsem součástí celého místa. 

 Než jsem do Taipei odletěla, neměla jsem žádná očekávání. Tušila jsem, že kulturní šok mě úplně nečeká, protože to bylo už podruhé, co jsem v Asii takovou dobu studovala (první byla Jižní Korea).

Připravte se ale, že pokud je to vaše první setkání s kulturou dálného východu, malý šok vás asi čekat bude. Já ho teda později měla taky, přestože jsem si myslela, že mě už nic překvapit nemůže. Přejděme však k jádru věci - a tím je Taipei samotné. 

Taipei je hlavní město Taiwanu. Ano, Taiwan se oficiálně jmenuje Republic of China, ale nepatří k Číně jako takové (Čína se jmenuje celým názvem People Republic of China - P.R.C.), i když ta by ho shrábla velmi ráda. S Českou republikou má ostrov bezvízový styk za určitých podmínek - zdržíte se jen na tři měsíce a máte letenku pryč ze země (ať už zpět do ČR nebo někam jinam). Samozřejmě konkrétnější info se dozvíte v Taipeiské ekonomické a kulturní kanceláři v Praze, kde si případné vízum můžete taky zařídit. 

Nepředpokládám však, že by na Taiwanu někdo plánoval zůstat tak dlouho, takže vízovou politiku bych momentálně nechala stranou. Nyní je důležitou otázkou to, jak se tam dostat.

Letecky - logicky. Nicméně letenky nejsou zrovna nejlevnější. Dají se pořídit za lepší peníz, ale většinou je to s nějakým dlouhým přestupem někde v Číně, a to mi nikdo nedoporučoval. Po zkušenosti s Koreou jsem se rozhodla si připlatit a za necelých dvacet tři tisíc jsem si koupila přímý let z Vídně do Taipei s EVA Air.

 

Na letiště do Vídně jezdí autobusy Student Agency z Brna (do toho mě dovezli rodiče). 

Na Taiwanu je samozřejmě spousta různých měst s letišti, ale největší je to v Taipei - Taoyuan, kde taky většina letů z Evropy končí. Z něj a na něj je pak možné se dostat MRT expresem, který jede až do centra Taipei, nebo autobusem. Připravte se ale, že to tak hoďku a půl nejspíš potrvá. Já tedy s těmi velkými kufry měla domluvený taxík skrz školu, a ten mě vyšel na naše peníze cca 800 Kč, což se mi nezdálo jako špatná cena. 

Nyní bych přešla k typům dopravy, a jak se platí. Taipei má poměrně dobré krytí linkami MRT - to je něco jako metro, akorát, že některé vlaky jezdí také nad zemí. Skrz to se dostanete víceméně na všechny důležité body, které se dají předpokládat, že byste jako turisti chtěli navštívit. Stanice jsou hlášeny také v angličtině. 

Pak je zde autobus. Ten za sebe nedoporučuji a trpěla jsem pokaždé, co jsem jím jela. To bylo naneštěstí opravdu mnohokrát, protože naše univerzita se nacházela v tak blbé lokalitě, že to jinak nešlo. Když vlezete do autobusu, svítí tam vždy taková značka buď 上 nebo 下. To první znamená, že platíte při vstupu, to druhé, že platíte při výstupu. Někdy se může stát, že je ta značka změněna v průběhu jízdy a vy zaplatíte při vstupu i výstupu. Nikdy jsem ten systém nepochopila a ani mí kamarádi (Taiwanci) to nechápou, takže, kdo ví, jak to skutečně funguje. 

Další věc je, že já pokaždé, co jsem autobusem jela, měla pocit, že se konce jízdy ani nedožiju. Doprava na Taiwanu je obecně docela šílená. Autobusy kličkují malýma uličkami a plynulou jízdu nejspíš neznají, jelikož je to pořád jen brzda a plyn. Stát v autobusu (což jsem musela většinou, jelikož byly značně přeplněné) bylo fakt za trest. 

Teď je ale důležité říct, jakým způsobem se doprava platí. Nepamatuji si, kolik peněz jsem platila, ale nebyly to žádné závratné sumy, naopak to bylo docela levné (jako i jiné věci). Pro platbu veřejné dopravy je nejjednodušší si obstarat EasyCard. Ta se dá koupit za cca 100 TWD třeba na MRT zastávkách a v Convenience storu typu 7/11 nebo Family Mart. Na tu si taky na zmíněných místech můžete dobít kredit, a pak jednoduše jezdíte. Jinak se dá kredit dobít také na automatech, které jsou asi na všech MRT zastávkách. 

Stejně jako u nás jsou i v Taipei v autobusech takové ty krabičky, kde si kartu pípnete. A ono vám to i ukáže, kolik je váš zůstatek. MRT funguje trošku jinak než Pražské metro, do kterého se dostanete i bez lístku či karty a záleží, jestli vás chytí revizor. V Taipei jsou klasické turnikety (jako ve většině jiných měst než je Praha). 

Podotknu, že velkou výhodou jsou WC zdarma. Pro někoho nepodstatné, pro jiného velmi důležitá informace. Na většině zastávek MRT jsou umístěny veřejné toalety. Někdy se může stát, že je k němu přístup až když projdete turniketem, ale není problém říct v informační budce (pokud tam nějaká je), aby vás na WC pustili. Osobně jsem nikdy neměla problém, že by mě pustit nechtěli. 

Už tedy víme, jestli na Taiwan potřebujeme vízum nebo ne, jak se tam dostat, a jak se dopravovat po hlavním městě. Teď přecházíme konečně k té více zajímavé části - co tam navštívit?! 

Stoprocentně doporučuji navštívit některý z chrámů. Bývá tam hodně lidi a je to často poměrně nešikovně nacpáno mezi klasické paneláky, nicméně pokud si člověk to zmíněné dokáže odmyslet, stojí to za to. Mě osobně historie moc nezajímá, ale ty zdobené stavby mají něco do sebe a docela mě to i nalákalo, abych si něco o Buddhovi samotném přečetla. 

Jedním z chrámů, které jsem navštívila, je Mengjia Longshan (viz foto níže). Až na nevkusný blikající nápis hlásající něco v čínštině, je stavba opravdu krásná a myslím, že i fotka se povedla. 

 Další místo, které mi přirostlo k srdci je Elephant Mountain. Nenechte se však zmást slovem Mountain (hora) v názvu. Výšlap je sice trošku strmější a většinu cesty tvoří schody, nicméně stačí patnáct minut a jste tam. Je odtud pěkný výhled na kousek města a především na populární Taipei 101 - největší budovu na Taiwanu. 

V té jsem byla taky, a to konkrétně ve Starbucks, který se nachází ve třicátém pátém patře této budovy. Není tam volný přístup jako do ostatních Starbucks ve městě, ale je nutné se tam zaregistrovat a objednat si předem čas, kdy chcete přijít. Nicméně v tomto případě nemůžu úplně sloužit, jelikož nám vstup domlouvala taiwanská kamarádka. Když jsem studovala možnosti na internetu, doporučují třeba požádat recepční na hotelu, aby vám pomohla, pokud nemáte jinou možnost a o návštěvu stojíte. 

Jestli na kafe moc nejste nebo vám nemá kdo návštěvu Starbucks zařídit, pak určitě můžete využít vyhlídkového patra v Taipei 101, kam si můžete zaplatit vstup. Takhle budete mít výhled ještě lepší, protože se dostanete až do patra. 

Další věc, co musíte vidět, je stoprocentně Chiang Kai-shek Memorial Hall. Když jsem navštívila tohle místo, konečně jsem pořádně nasála atmosféru tohoto východního státu. Architektonicky specifických budov je tam hned několik a díky poměrně velké rozloze se tam i turisté rozptýlí. Je to pak ideální spot na focení. 

Skvostem, který je sice od centra dál, zato se cesta k němu určitě vyplatí, je National Taiwan Museum. Osobně nejsem fanda muzeí a nikdy jsem je moc nenavštěvovala, ale tahle krása mě táhla k sobě jako magnet. Zvenčí je to krásné místo a uvnitř jakbysmet. 

Night Markety - ty jsou, myslím, pro Taiwan velmi specifické. Konají se snad každý den a v Taipei je jich hned několik. Jeden z těch známých je Shillin night market, ten opravdu stojí za to. Na takovém nočním trhu najdete především spoustu tradičního taiwanského jídla, takže jestli toužíte zkoušet, tak je tohle místo pro vás jako stvořené. Mimo to je tam stejně jako na jiných trzích spousta oblečení, bot, kosmetiky, papírnických potřeb a zkrátka taková všehochuť.

Byla bych vám dala tip na skvělou sýrovou bramboru, která se dělala poblíž jednoho Night marketu, ale dozvěděla jsem se, že ten podnik zavřeli. Nicméně, takové Cheese potato se dá sehnat i jinde a určitě doporučuji vyzkoušet. Vypadalo to asi jako na obrázku níže a mohli jste si tam přidat spoustu ingrediencí. Já nejčastěji volila jen sýr a žampiony. 

Co se dále jídla týče, určitě vyzkoušejte knedlíčky z frančízy Ba Fang Yun Ji Dumpling viz obrázek níže. Můžete pojíst přímo v restauraci, nebo si vzít sebou. Mixovat se dají různé druhy. Smažené či vařené, plněné vším možným. Osobně doporučuji vepřové maso a žampiony, nebo i curry směs je dobrá. K tomu ideálně nějaký nápoj alá bubble tea. Ten doporučuji určitě Dragon Tea, ale ten není moc rozšířený. Častěji narazíte třeba na 50 嵐. Tam to taky není špatné, můžete si určit, kolik procent cukru chcete, přidat si bubbles (želatinové kuličky) nebo třeba coconut jelly (taková zajímavá želatina) chutnající jemně po kokosu.

Tohle zmíněné jídlo a pití vás vyjde na hubičku i oproti České republice, o které se říká, že je v ní levně. Na Taiwanu záleží, co si kupujete. Pokud budete věrní asijskému stylu a budete se stravovat jako běžný Taiwanec, drahé to tam nebude. Pokud zatoužíte po západní kuchyni, tak se náklady na jídlo znatelně zvýší. Příkladem můžou být mléčné výrobky, které jsou opravdu drahé. Špagety v restauraci budou taky o dost dražší, jedna porce vyjde cenově i dvakrát tolik, než co by stála porce zmíněných knedlíčků. 

Pozor taky na ovoce a zeleninu. V supermarketu se zdají být sumy za tyto položky závratně vysoké. Nicméně v nejrůznějších stáncích mimo velké obchody jsou o hodně levnější. Můj tip je určitě papaya, kterou jsem si tam zamilovala, jedla jsem ji po tunách a stála tam o polovic méně než v Česku.

Poměrně bizardními produkty v obchodě, které je možné koupit, jsou například Lays s příchutí mořských řas, pěti-litrové čokoládové mléko v plastovém kanystru, sladkosti typu Kinder Bueno po třech a více kusech v balení, neskutečně obrovské balení instantních polévek, anebo třeba acidofilní mléka s příchutí ovsu a jablka. Zkrátka a dobře, jde vidět, že lidé zde mají jiné chutě a mezinárodní značky (viz třeba Lays) jim produkt takto přizpůsobují. 

Tipů na jídlo a pití je nepřeberné množství a dal by se na to napsat samostatný článek, nicméně za mě máte nějaká doporučení. Nyní bych ještě ráda zamířila kousek dál od samotného Taipei a doporučila místa, která jsou z města dostupná, a líbilo se mi tam.

První z nich je Jiufen - malebná vesnička plná čajových obchůdků s malebnými výhledy na moře a hory. Cesta tam trvá asi hodinu autobusem. Připravte se ale na to, že jestli nejste otrlí, může vás to stát žaludek (mě málem stálo), jelikož cesta serpentinami s taiwanským řidičem není vůbec žádná legrace. 

Taky silně nedoporučuji tam jet o víkendu, protože my jsme měli opravdu velký problém se skrz lidi, kteří úzkými uličkami proudili, vůbec někam dostat. Na konci dne jsem měla pocit, že jestli to tak půjde dál, stane se ze mě klaustrofobik. 

Dalším místem, které mohu doporučit na základě osobní zkušenosti je Keelung. Tam vyjdete pár kopců a užijete si výhled na moře i na krajinu. 

Do třetice všeho krásného je zde Fulong Beach. Jedna z nejkrásnějších pláží na severu Taiwanu. Pokud bude teplo, neváhejte a vyrazte se tam vykoupat. Pozor ale, ať to není ve stejný den, kdy to napadne i zbytek Taipei, to by pak mohlo být, i na tak velké pláži, poměrně husto. 

Abych to shrnula, víme, jak se na Taiwan dostat, jak cestovat po Taipei, co jíst, co pít a co navštívit jak ve městě, tak v blízkém okolí. Míst a tipů by bylo samozřejmě více, nicméně myslím, že to jako inspirace stačí. 

No a co vy a Asie? Máte tu čest a Taipei jste navštívili? Je na vašem wish listu? Nebo vás naopak vůbec neláká?

Andrea