Pár tipů jak se připravit na pohovor

Pokud se nerozhodnete pracovat na vlastní noze, tedy jako podnikatel, pracovní pohovor vás nejspíš nemine. Samozřejmě se jednotlivé pohovory liší podle toho, o jakou pozici se ucházíte, nicméně nikdo vás s největší pravděpodobností nepřijme, když vás alespoň jednou osobně neuvidí.

Nejsem sice odborník (i když bych ráda byla), nicméně něco mám už za sebou a hlavně jsem toho neskutečně mnoho načetla. To mě taky navedlo k tomu, abych se pustila do tohoto článku, jehož cílem je poskytnout tipy, jak se na takový pohovor připravit a nezešílet z toho (já u toho prvního neměla k šílenství daleko). 

Tak pojďme na to! 

Bohužel na začátek nezačnu s ničím průlomovým, ale pouze zopakuji (jako stovky webů přede mnou), že na pracovním pohovoru zkrátka a dobře závisí to, jestli vás přijmou nebo ne. Samozřejmě, úspěch je i to, že vás na něj pozvou, nicméně kolik dalších lidí dorazí taky? Jak vysoké konkurenci musíte čelit? To nikdy pořádně nevíte, a proto je pohovor tak důležitý – rozhodne o vaší budoucnosti.

Na první dojem je potřeba se připravit jako první (tahle věta opravdu nešla napsat, aniž bych nenapsala dvakrát slovo „první“). 

Přestože se pořád říká, že důležitá je vnitřní krása, a že vzhled není všechno, u prvního dojmu hraje vzhled významnou roli. 

Oblečení je prvním aspektem. Zahoďte ošoupané džíny a trička s potisky stejně, jako krátké minisukně a topy odhalující víc než je potřeba. Nemusíte se nutně soukat do kostýmku nebo kvádra, ale jistá elegance a decentnost jsou na místě. Za sebe jsem volila kostýmové černé kalhoty a jednoduchou šifónovou halenku. K tomu, když byla nálada, taky sako, ale absolvovala jsem několik pohovorů i bez něj. Na co jsem myslela při výběru oblečení – ať na něm nejdou vidět kočičí chlupy (protože, i když mám váleček, nikdy se jich zcela nezbavím a zjistit během pohovoru, že mi někde na černé halence trčí obrovský kočičí chlup – ne to, fakt nechci).

Dále jsem řešila, jak hodně jde v oblečení poznat, že se potím. Možná to někomu zní směšně, ale já, když jsem nervózní, mám docela návaly, a tak jsem nechtěla na pohovor dorazit s mokrými koly v podpaží. Proto jsem volila materiály a barvy, kdy to není tak viditelné – především oblečení, u kterého to mám ověřené. 

Boty – další bod. U pánů bych volila trochu elegantnější obuv, než jsou tenisky. Záleží ale na barvě tenisek a materiálu. U dam jsem všude četla, že jsou ideální lodičky, do těch se mi ale nechtělo, protože venku byla zima, a tak jsem volila černé kozačky na podpatku bez nějakých zbytečných doplňků. Splynulo to s kalhotami a bylo to okay. 

Oblečení máme. Teď doplňky. Muži je asi moc neřeší – možná tak hodinky, u kterých je nejspíš jedno, jestli si je na pohovor vezmou nebo ne. Za ženy můžu říct, že jednoduchost v tomto případě vítězí. Ideálně nějaké velmi malé peckové náušnice, jemný náhrdelník a hodinky – touto volbou určitě nic nezkazíte. 

K účesu řeknu jen stručně – hlavně nemít mastné vlasy a vrabčí hnízdo, jinak je to asi jedno. Pozor ale na vítr a berte si do kabelek/tašek hřeben, mě osobně se vždy sešel. 

Deodorant je momentálně váš nejlepší kámoš. Taky milujete lidi v MHD, kteří smrdí potem? Určitě ne a smrdět takhle člověku, který de facto rozhoduje o tom, jestli vás přijme nebo ne – to je pak nejspíš jasné, jak by to dopadlo. Pozor ale na parfém - s tím taky opatrně. Navoňte se pouze decentně.

Zápach z úst si taky pohlídejte. Já normálně nežvýkám, ale před pohovorem jsem si vždy žvýkačku dala – pro jistotu. Nebo existují osvěžující spreje do úst, to se taky hodí. 

Rozmazaný make-up je spíše dámská záležitost. Já zvolila strategii, kdy se raději moc nemaluji, ať pak nemusím nic moc hlídat. Trochu make-upu tam, kde mám nesrovnalosti na pleti, řasenka, ať mám nějaké oči a nazdar. Žádné výrazné líčení a rtěnky bych nevolila – na personalistu to nemusí působit dobře a taky se vám může někde něco nechtěně máznout a vy si toho třeba hned nevšimnete.

Vzhled jsme tedy probrali. Teď k tomu, jak se připravit na samotný pohovor jako takový. 

Určitě je fajn, když si člověk o dané firmě něco zjistí. Mně se stalo, že někdy se otázka na firmu objevila a někdy zase ne, ale je dobré být připraven. Na začátku jsem se učila i o historii a podobné věci, nicméně když už tam něco ohledne firmy zaznělo, zajímalo je hlavně, jestli vím, co ta firma vyrábí nebo čím se zabývá. 

Co si určitě nastudujte, je náplň dané pracovní pozice, na kterou se hlásíte. Tahle otázka u mě zazněla snad vždy. Neberte ale v potaz jen to, co píšou v daném inzerátu, zjistěte si o této pozici věci i jinde a udělejte si představu, co asi tak budete dělat. 

Já to na začátku neudělala a opakovala jsem víceméně ty věci z inzerátu a na konec jsem i sama zjistila, že nevím, co ta práce obnáší. Může se zdát, že je to zcela jasné, ale zkuste se nad tím zamyslet trochu víc do hloubky. Co to skutečně je? Je totiž možné (a mně se to stalo mnohokrát), že se v tom personalisté docela pitvali, chtěli vědět, co si představuji, a co si o tom myslím.

Připravte si nějaké představení. Samozřejmě neexistuje nic jednoduššího, než mluvit o sobě (protože se znáte). Nicméně je fakt lepší, když si člověk stanoví nějaké body, které v tom představení chce zmínit. Osobně jsem začala tím, odkud jsem (a kde to je, pokud je to taková malá vesnice, jako je ta, kde bydlím), jaké školy jsem vystudovala, že jsem se účastnila různých programů v zahraničí, že jsem se jich účastnila, protože mám ráda angličtinu, mám ráda výzvy a chci poznávat nové věci, že si hledám práci a proč mě zaujala právě ta pozice, o kterou se právě ucházím. Stručně, jasně. 

Pořádně prostudujte, kde daná firma je, a jak se tam dostanete. Jelikož jsem v řízení tehdy nebyla nějak extra zběhlá (neříkám, že teď jsem, ale už se tolik nebojím), řešila jsem, jak se tam dostat a kde zaparkovat. Od toho se taky odvíjelo, v kolik mám ten den vyrazit, abych nepřijela pozdě, ale ani brzo (to druhé se mi většinou nepodařilo a stejně jsem dlouho čekala v autě). 

Tohle je, řekla bych, takový základ. Celková příprava se samozřejmě odvíjí od samotné pozice. Někdy stačí jen jeden pohovor, dobrý dojem, dostatečné znalosti a dovednosti v životopise a práci dostanete. Jindy je těch kol více, a to se pak člověk musí připravit podle situace. 

A co vy a práce? Jak berete pracovní pohovory? Já byla na prvním hrozně nervózní. Na druhém ještě taky trochu, a pak jsem na to už přestala myslet. Prostě jsem to musela absolvovat, ať jsem chtěla nebo ne a zbytečně se stresovat, když to pak třeba ani nevyjde (tím to nechci samozřejmě přivolávat), nemá vůbec význam. 

Zdroj obrázků: unsplash.com