Pár tipů jak se připravit na pohovor

Pokud se nerozhodnete pracovat na vlastní noze, tedy jako podnikatel, pracovní pohovor vás nejspíš nemine. Samozřejmě se jednotlivé pohovory liší podle toho, o jakou pozici se ucházíte, nicméně nikdo vás s největší pravděpodobností nepřijme, když vás alespoň jednou osobně neuvidí.

Nejsem sice odborník (i když bych ráda byla), nicméně něco mám už za sebou a hlavně jsem toho neskutečně mnoho načetla. To mě taky navedlo k tomu, abych se pustila do tohoto článku, jehož cílem je poskytnout tipy, jak se na takový pohovor připravit a nezešílet z toho (já u toho prvního neměla k šílenství daleko). 

Tak pojďme na to! 

Domácí mazlíčci na zabití (ale stejně je milujeme)

Domácí mazlíčci, to je skutečně kapitola sama o sobě. Někdy bychom je nejradši zabili za to, že něco vypaskudí a jindy bychom je u-pusinkovali k smrti. Alespoň tak nějak vypadá vztah s mou kočkou.

Abych ji na úvod trošku představila. Je to Britská modrá krátkosrstá kočka a jmenuje se Bella. Pořídili jsme si ji, když jsem byla ještě na střední a dneska má krásných sedm let. Už je to teda dáma ve věku (i když o tom někdy silně pochybuji). Původní záměr ani nebyl, že kočka bude přímo moje. Pořídila si ji sestra a mamka na ni jako za naši rodinu jen přispěla (sestra ještě tehdy bydlela u nás).

Co se však nestalo? Ze zdravotních důvodů jsem nechodila měsíc do školy, takže jsem s kočkou byla každý den, zatímco všichni ostatní byli v práci. Je tedy pochopitelné, že se na mě navázala (a nebudu kecat, že já na ni taky), takže když se po roce ségra stěhovala, tak bez kočky, protože ta zůstala se mnou. A tak to s mou parťačkou vlastně začalo.

První zaměstnání aneb jak se vyrovnat s tím, že jsou studentská léta nenávratně pryč

Studentská léta jsou nejlepší léta, která jsem měla šanci prožít. Jak to tak ale bývá, to, jak to bylo vlastně skvělé, jsem začala vnímat, až jak je to nenávratně pryč. Pořád se za tím otáčím a vzpomínám na tu volnost, o kterou jsem přišla. Nebo ne? Není to třeba všechno jen zabudované hlavě? Ten pocit, že jsme začali pracovat a budeme pracovat nejspíš až do důchodu, což je ve dvaceti-čtyřech letech hodně daleká vyhlídka. Možná je to skutečně jen iluze a ve skutečnosti není nic svazující tak moc, jak se zdá. Uvidíme, zdalipak na to v tomto článku najdeme odpověď. 

Když hledáme práci aneb jak se vyrovnat s tím, že nás nikde nechtějí

Taková menší esej o tom, jaké to je, když si absolvent hledá první zaměstnání. Strasti, starosti, nejistota a smutek z odmítnutí - běžné věci, které jsem prožívala. Všechno je možné nalézt v tomto článku a jako bonus k tomu nějaké tipy, jak tohle období překlenout.